Každá domácnost, která má, byť jen jeden jediný počítač většinou bývá připojena k internetu. Je jedno jak, zda vzduchem nebo přes kabel. Ať už normální nebo optický. Dnes už bývají rychlosti bezproblémové. Takže každý, kdo chce být o něco chytřejší, může si spoustu věcí nastudovat v klidu a pohodlí domova. Uděláme si kafíčko, a pomalu se šineme k počítači. Nastartujeme stroj a začneme bádat. Do vyhledávacího okénka napíšeme, co nás zajímá a za pár sekund máme zobrazeny weby, které se tím či oním zabývají? Chceme se poučit v dějepravě? Volíme tedy slovo dějepis a šup. Už máme možnost studovat až se z nás bude kouřit.
Potřebujeme se zdokonalit v přírodozpytu? Nuže, zadáme téma, které nás zajímá, já nevím, třena sloni, mravenci, chobotnice, nebo zadáme přímo slovo přírodopis a máme to hotovo. Chceme se lépe orientovat v problému lučby, napíšeme lučba a… Aha, tak ono asi bude lépe napsat chemie, nějak jsem zaostal o pár let pozadu. To bude ještě od školy, kam jsem chodil jen do šesté třídy, než mne vyhodili, protože to prý se mnou nemělo cenu. Nevím dodnes jak to mysleli. No a když jsme našli potřebné, tak už si v klidu čteme texty, prohlížíme obrázky nebo můžeme kouknout i na video.
Internet nám nyní dává možnosti sto krát lepší než v té nejlepší škole. Sami si můžeme zvolit frekvenci výuky, předměty si vybírat dle sebe a vůbec si to celé dělat podle potřeby. Jenže to by člověk nebyl pod kontrolou a co kdyby se, „nedejbóže“, naučil něco, co se nehodí do schématu? Jak by to vypadalo? Nakonec by si ještě utvářel svůj názor pěkně zašitý a sám. Ale na to je tu společnost, ta má utvářet názory jedince ne? Jako třeba v jistých státech směrem na východ. IT zde již s námi bude a bude nám pomáhat stále lépe. Využívejme podané ruky a studujme problémy které pálí tuto zem. Asi to moc platné nebude, ale co když ano? Naděje umírá poslední.